1. Když mi bAílý koně sDmutku kráčej hAlavou
a pF#miřipadám si hrozně zbytečně,
mý pC#mirsty blouděj kytarou a tHmióny, který hrajou,
vC#miyznívají všechny smutečnEě.
To když zdá se mi že cesty nejdou nikam
a na zádech mě tíží celej svět,
já cejtím se bejt vojákem co uniformu svlíká,
o závoru láme bajonet.
®: V tu chvíli chDtěl bych zase jen,
abys mi C#miřekla těch pár vět,
vzpomínám dHmiobře na ten den,
kdy jsem je slEyšel naposled.
To že se mDůže co chce dít,
jak začne sC#mimůla vyhrávat,
jak začne sHmimůla vítězit,
proti ní bEudem ve dvou stát.
Když se nedaří a ujížděj mi vlaky,
že vůbec nějak nevím kudy kam,
a moje nebe zastínily černočerný mraky,
je nutný hlavně nebejt na to sám.
®:
=1.
|