Už deset let nám láska slouží
anebo my sloužíme jí,
kdo žízeň má, ten pije z louží
a kdo má hlad i kůru jí.
My rozešli se tisíckrát,
v tom pokoji, kde páchne plyn
a kde i dnes kolébka schází.
Je dávno pryč chuť dobývat
a žhavé touhy sotva stín,
jak zvadlý květ už vypad z vázy.
Ó lásko má,
má sladká, něžná lásko, přísahám,
že, ač se štěstí točí zády k nám,
já stále dál
tě mám rád.
Kde trámy vzít,
když strop se hroutí,
les vyhořel a je z něj troud.
Ze srdce zbyl jen košík z proutí,
čím zastavíme dravý proud.
Ty nebylas má jediná,
já znal jsem tolik jiných úst,
kdo bez hříchu je, ten ať soudí.
I tajnosnubná květina,
když s rozkoší chce kvést a růst,
tak roste tam, kde vítr proudí.
Ó lásko má,
má sladká, něžná lásko, přísahám,
že, ač se štěstí točí zády k nám,
já stále dál tě mám rád.
Už deset let nám láska slouží
a teď nám výpověď chce dát,
snad znavena po klidu touží,
já se ji bojím na to ptát.
Tak pojď, snad dá si ještě říct,
my můžem před ní pokleknout,
jen podívej jak na nás kývá.
Vždyť sami nezmůžeme nic,
s ní můžeme tým proudem plout,
jen pojď, co jiného nám zbývá.
Ó lásko má,
má sladká, něžná lásko, přísahám,
že, ač se štěstí točí zády k nám,
já stále dál tě mám rád.
|
Jiří Štědroň:
Petr Kolář:
Apollo:
