Lá la la la ... Snad mi bylo sedum, vosum, moc přesně to nevím už, zatoužil jsem tenkrát silně mít svůj vlastní ostrý nůž. V železářství za výlohou zlákal mně nůž rybička, kupní cenu čtyři káčé vytáhnul jsem ze strýčka. Rybičkou jsem monogramy vyřezával do stromů, říkám to jen mezi námi, nežalujte nikomu. Uličník jste býval, pane, to je přece zakázané, to se poví, to se poví, to se poví hlídačovi. Raděj mu to neříkejte, už dávno to nedělám a pak od té doby totiž málokdy jsem v parku sám. Vykonávám s jednou slečnou vobčas parkem procházku, ať jde hovor o čemkoliv vždy se stočí na lásku. Rybičkou pak vyřezávám probodnutá srdíčka, stromy ale vynechávám, vodnese to lavička. Uličník jste pořád, pane, to je přece zakázané, to se poví, to se poví, to se poví, hlídačovi. Vykonávám s jednou slečnou vobčas parkem procházku, ať jde hovor o čemkoliv vždy se stočí na lásku. Rybičkou pak vyřezávám probodnutá srdíčka, stromy ale vynechávám, vodnese to lavička. La la la la, to se poví, hlídačovi, la la la la, to se poví, hlídačovi. No jo, ale to mi přece nemůžete udělat, ne ?