Chtěl bych napsat píseň
o modrém polštáři,
na němž večěříš a snídáš,
co noc ti uvaří.
Jenže vždycky, když to zkouším,
tak mírně znejistím,
dlouho hledám vhodná slova
a blednu prudkou závistí
a ústa má jsou němá,
vím, já vím, že na to nemám.
Chtěl bych napsat píseň
o sponce do vlasů,
která objímá tvůj účes
bez mého souhlasu.
Jenže vždycky, když to zkouším,
tak závist je tu zas,
takže sklapnu blok i ústa
a nechám toho právě včas.
Vím, já vím, že na to nemám,
vím, já vím, že na to nemám.
Chtěl bych napsat píseň,
ač nebyl by to hit,
o tom, že bych nočným vánkem
chtěl ve tvých vlasech být.
Jenže vždycky, když to zkouším,
tak těžko chytám dech,
papír přede mnou je prázdný
a vánek klidně fouká.
Vím, já vím, že na to nemám,
vím, já vím, že na to nemám,
vím, já vím, že na to nemám,
vím, já vím, že na to nemám,
vím, já vím, že na to nemám,
vím, já vím, že na to nemám...
|
