Ta chvíle přišla,
to říkám fér,
já trnu trémou
všech premiér,
dnes totiž věcem
jiný dá ti směr.
Před vašim domem
jsem denně stál
a motor běžel
na neutrál,
jen vejít brankou
dovnitř jsem se bál.
Lásko,
už s tím je ámen,
jak zvolna stárnem,
nebaví mě lhát.
Lásko,
má bídu s nouzí,
kdo sám se vzbouzí
a kdo sám jde spát.
Já nečet knížky
a netančil,
mým domovem byl
automobil,
to musím přiznat,
takový jsem byl.
Tys byla krystal
v mých hodinkách,
přesná a jistá,
měl jsem z tebe strach,
strach, co mi povíš,
překročím-li práh.
Poslouchej lásko,
už s tím je ámen,
jak zvolna stárnem
nebaví mě lhát.
Lásko,
má bídu s nouzí,
kdo sám se vzbouzí,
kdo sám jde spát.
Poslouchej lásko,
už s tím je ámen,
jak zvolna stárnem,
nebaví mě lhát.
Lásko,
má bídu s nouzí,
kdo sám se vzbouzí,
kdo sám jde spát.
Lásko, lásko,
už s tím je ámen,
jak zvolna stárnem,
nebaví mě lhát.
Poslouchej lásko,
má bídu s nouzí,
kdo sám se vzbouzí,
kdo sám jde spát.
Lásko, lásko,
už s tím je ámen,
jak zvolna stárnem,
nebaví mě lhát.
|
Petr Kolář:
Apollo:
