Tisíc růží,
tisíc vůní,
rozkvétá,
přilétá,
k dívce spící.
Tisíc vůní, tisíc růží,
už osychá stráň,
tak vzbuď se a vstaň,
ať nezameškáš.
Tisíc růží,
tisíc vůní,
po vánku
k copánkům
už se blíží.
Tisíc vůní, tisíc růží,
sny vzal si jak roj,
tak vzbuď se a stroj
a den bude náš.
V něm projdem louky, projdem údolí
a rázem všechno pro nás začne zrát,
hleď, vítr větvě stromů chlácholí
a já to jsem, kdo šeptá mám tě rád.
Tisíc růží,
tisíc vůní,
do šíra
prostírá
závoj bílý.
Tisíc vůní, tisíc růží,
je načase vstát
a ránem se dát
a den bude náš.
Hleď, vítr větvě stromů chlácholí
a já to jsem, kdo šeptá mám tě rád.
Tisíc růží,
tisíc vůní,
do šíra
prostírá
závoj bílý.
Tisíc vůní, tisíc růží,
je načase vstát
a ránem se dát
a den bude náš.
Je načase vstát
a ránem se dát
a den bude náš.
Je načase vstát
a ránem se dát
a den bude náš.
|
