PČ: Jak se probudím,
začínám,
snad hru v osudí
mám.
Nudně se mám,
já s Lisou Monou,
jen tobě dám,
ty nejsi třeba ponour.
Dál dovol mi hrát jen
a s tebou se bít,
to cosi mám,
co o ni nevadí.
ZM: Ou, ou, o, o.
PČ: Víš. ZM: Vím.
PČ: Když se líčím víc.
ZM: Vím.
PČ: Co se týčí já,
čí jsem já.
Víš. ZM: Vím.
PČ: Nejsem krásná, víš.
ZM: Vím, vím, vím to, vím,
PČ: Jenž zvládla já,
když jsem já.
Tu hračku chci
snad není nová,
ber mně a ži,
mně žádný nevychová.
Já ráda tě mám
i když tě trápívám,
tak řekni mi jen:
Má holka bláznivá.
ZM: Kolik jen má rolí, má rolí,
má každý den,
není v okolí,
když chodím hrát s holí
s kýmkoli však chce hrát jen,
vždyť to nebolí.
PČ: Když se probudím,
začínám,
snad hru v osudí
mám.
Víš. ZM: Vím.
PČ: Když se líčím víc.
ZM: Vím, vím.
PČ: Dobře vím, čí já,
čí jsem já.
Víš. ZM: Vím.
PČ: Nejsem krásná, víš.
ZM: Vím, vím to, vím.
PČ: Jenž zvládla já,
kdo jsem já.
Víš, když se líčím víc.
dobře vím, čí já,
čí jsem já.
Víš. ZM: Vím.
PČ: Nejsem krásná, víš.
ZM: Vím, vím to, vím.
PČ: Jenž zvládla já,
to jsem já, to jsem já.
|
Zdeněk Merta:
Iveta Bartošová:
