Nad ránem bdím,
já a můj stín,
hledám tvůj dech
na polštářích.
Na lůžku z růží,
co začínají kvést,
sním si svůj sen
nevinných.
Toužím tě hýčkat,
toužím tě mít,
toužím tě stisknout,
na křídlech lásky chci plout.
Toužím tě hýčkat,
toužím tě mít,
toužím tě stisknout,
na křídlech lásky chci jen s tebou plout.
Nejsem už malá,
nemusíš být princ,
teď vím už, že to, co dnes hledám
není v pohádkách.
Víš, už několik nocí
zdá se mi jeden sen,
jsi v něm ty a já,
jdem spolu krajinou,
kde jsme nikdy předtím nebyli.
Znám nazpaměť tvou tvář
a taky doteky,
když mě svítání vyplaví
na břeh skutečnosti
a je ráno.
Vím, že jsi někde blízko,
že možná už dnes tě potkám
a sním dál svůj sen
nevinných.
Toužím tě hýčkat,
toužím tě mít,
toužím tě stisknout,
na křídlech lásky chci plout.
Toužím tě hýčkat,
toužím tě mít,
toužím tě stisknout,
na křídlech lásky chci jen s tebou plout.
Nejsem už malá,
mám právo mít
svůj sen, co sílu mi dává,
sen nevinných.
|
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
Monika Absolonová:
