Zuzana: Jak to, táto, chodí,
co o lásce víš,
je zázrak, či škodí
a je s ní kříž?
Je jak břízy vánek,
nebo vlídný lhář,
řekni ze všech stránek,
jakou ji znáš?
Jaromír: Teď, když ti stojí v patách,
já sám sebe se ptám,
co říct ti, holka zlatá,
jak já ji znám?
Šťastná je i smutná,
jak prázdný stůl
a chutná ti
jak med i sůl.
Tak to v lásce chodí,
takovou ji znáš,
je zázrak i škodí,
když přijde k nám.
Pak ti někam zmizí,
snad ji vítr svál,
je ti rázem cizí,
kdo blízko stál.
Je jako něžný kvítek,
jak mámy měkká dlaň,
když jednou navštíví tě,
tak chraň ji, chraň.
I když stokrát poznáš
výšku i pád,
tak říkáš dál:
Chci mít rád.
Tak to v lásce chodí,
takovou ji znám,
je zázrak i škodí,
když přijde k nám.
Pak ti někam zmizí,
snad ji vítr svál,
je ti rázem cizí,
kdo blízko stál.
Taková je láska,
takovou ji znám,
je úsměv i vráska,
nejvíc, co mám.
Zuzana: Tak to, táto, chodí,
sám to nejlíp víš,
je sladká i bolí.
Jaromír: No a je s ní kříž.
|
