Za Košířema
louka zelená,
proč jsi tam, milá,
za mnou chodila.
Vedla jsi mně tam,
srdce své ti dám,
vždyť víš, můj miláčku,
že tě ráda mám.
Kolik hvězdiček,
tolik hubiček,
byl to jenom sen,
zas je bílý den.
Za Košířema
stojí zahrada
a v ní zimní růže
schne a uvadá.
Lásko, lásko, tys falešná,
tys mnohého oklamala,
což máš ten cit,
srdce mi vzít
a pak odejít,
což máš ten cit,
srdce mi vzít
a pak odejít.
Tak koukej, nedělej ze sebe dámu,
ta mladá krása taky stačí,
vzpomeň si na svoji mámu,
ta byla jinačí.
Nekouřila, nepila,
tátovi se líbila,
byla jenom jeho srdce potěšení.
Tak nedělej ze sebe dámu,
vzpomeň si na mámu
a to, že maminka nikdy
nekouřila, nepila,
tátovi se líbila,
byla jenom jeho srdce potěšení.
A proto nedělej ze sebe dámu,
vzpomeň si na mámu.
|
Josef Zíma:
Josef Zíma:
