Jana: V izbe prestretý stôl,
na ňom studená káva,
to sa v živote stáva,
že z dvoch káv jedna nie je dopitá.
Ešte včera si bol,
ušla noc ako láva,
v prítmí zdola si mával,
od tých čias u mňa vôbec nesvitá.
To sa iba mne stáva, stáva, stáva,
že vo mne náhle nesvitá,
že ráno nesvitá.
Karel: Už je tu ráno zelené,
hloubku snů zkus porovnat s výškou nebe,
zhasni to noční trápení,
den je tvůj a já jsem v něm blízko tebe.
Spolu:
Ráno, náš dobrý kamarát, chodí včas,
veď je z rodu správnych hostí,
tri tiché slová mám ťa rád,
rušia moc tých zlých nočných pochybností.
Jana: V izbe prestretý stôl,
na ňom studená káva,
to sa niekedy stáva.
Spolu: Že z dvoch káv jedna nie je dopitá.
Jana: Príď a utíš tú soľ,
čo ma pod viečkom páli,
tak už príď.
Spolu:
Nech sa už spánok vzdiali, vzdiali, vzdiali,
Jana: Tvoje dlane vždy hriali.
Spolu: Nech ma všetko zas páli, páli, páli
i ja v tvojich rukách.
Karel: Toužím být ukrytý.
Karel: Už je tu ráno zelené,
hloubku snů zkus porovnat s výškou nebe,
zhasni to noční trápení,
den je tvůj a já jsem v něm blízko tebe.
Spolu:
Ráno, náš dobrý kamarát, chodí včas,
veď je z rodu správnych hostí,
tri tiché slová mám ťa rád,
rušia moc tých zlých nočných pochybností.
Už je tu ráno zelené,
hloubku snů zkus porovnat s výškou nebe,
zhasni to noční trápení,
den je tvůj a já jsem v něm blízko tebe.
Ráno, náš dobrý kamarát, chodí včas,
veď je z rodu správnych hostí,
tri tiché slová mám ťa rád,
rušia moc tých zlých nočných pochybností.
Jana: Tri tiché slová.
Karel: Mám ťa rád.
Spolu: Rušia moc tých zlých nočných pochybností.
|