Hana: Voda, voděnka,
hladí oblázky,
takové je pohlazení,
takové je pohlazení
od lásky.
Zbor: Takové je pohlazení,
takové je pohlazení
od lásky.
Hana: Kdo se té vody
jednou napije,
ten své srdce neuhlídá,
ten své srdce neuhlídá,
ztratí je.
Zbor: Ten své srdce neuhlídá,
ten své srdce neuhlídá,
ztratí je.
Hana: Když se dvě srdce
šťastně potkají,
na voděnce chladné ledy,
na voděnce chladné lety
pukají.
Zbor: Na voděnce chladné ledy,
na voděnce chladné lety
pukají.
Hana: Já jsem tvá milá,
ty jsi můj milý,
co bychom se osamotě,
co bychom se osamotě
trápili.
Zbor: Co bychom se osamotě,
co bychom se osamotě
trápili.
|