Všude kolem písek bludný,
cesta jediná,
dívka hlídá pramen studny,
žárem usíná.
Pramen zvoní písní věčnou,
zná jen jediný rým,
do snů voní vínem datlovým.
Mává, mává karavanám
dívka sluncem tetovaná,
džbán můj bílý vody ti dá,
zůstaň chvíli, nespěchej dál.
Všude kolem písek bludný,
slunce zhasíná,
večer zlatí příkrov studny,
dívka vzpomíná.
Jen tu vodu z jejich džbánů
vezou dál do pouští,
proč ji večer každý opouští.
Mává, mává karavanám
dívka sluncem tetovaná,
džbán můj bílý vody ti dá,
zůstaň chvíli, nespěchej dál.
Mává, mává karavanám
dívka sluncem tetovaná,
džbán můj bílý vody ti dá,
zůstaň chvíli, nespěchej dál.
Mává, mává karavanám
dívka sluncem tetovaná,
džbán můj bílý vody ti dá,
zůstaň chvíli, nespěchej dál.
Mává, mává karavanám
dívka sluncem tetovaná,
džbán můj bílý vody ti dá,
zůstaň chvíli, nespěchej dál.
|
