Karel: Anděl sám zamkne křídla v dlaních svých, zvednout z kolen nesmíš. Srdce bije a ty pojď jen blíže, jak se sní v tom polibku, víš. Tobě rád řeknu rázem to, co nemohl doposud znát, anděl, v patnácti seslaný na zem, který směl se jen sám sebe bát. Povím rád vlasům tvým jak si zpívá slavík v zemi mé láskou hnán, velkou silou, pro kterou mívá srdce pokaždé dokořán. Láska vyrostlá v stěně chrámů, její stín pozve nás jen snít, jak se nad vodou lehce sklání, jako když se kouř podusí. Soli slzí, když poznáš, potom slasti se neumíš vzdát, povím rád vlasům tvým píseň láskou měla bys skončit lhát. Jiří: (recituje zároveň so spevom Karla) Soli slzí, když poznáš, potom slasti se neumíš vzdát, povím rád vlasům tvým píseň láskou měla bys skončit lhát.