Neodcházej,
když víš jak pláču,
neodcházej,
když znáš můj žal.
Pokoj můj zesmutněl,
ty odcházíš,
šedý stín jde blíž a blíž.
Neodcházej,
nesmíš se loučit,
neodcházej,
nevím, co dál.
Nevidíš slzy mé,
lesk očí mých,
hlavou mou
skrytou v dlaních.
Uhaslo by slunce,
které do mých oken svítí,
v krbu zhas by oheň,
který jen úsměv tvůj vznítí.
Neodcházej,
svět byl by prázdný
a samotná se já bojím.
Však proč já toužím dál,
když, bohužel,
už jsi dávno, dávno šel.
|
