Proč tady náhle zůstal stát
můj idol dívčích snů,
dal si s ním schůzku kamarád
právě před náš dům.
Chtěla bych říct, milý hochu,
rozhlídni se přece trochu,
zvedni hlavu výš.
Netřes se, že kape, mokne,
podívej se po mém okně,
za sklem dobře uvidíš.
Tak si pospěš, milý hochu,
ty můj jedinej,
zvedni oči, trochu výš se podívej,
tam je ta, o které
tam je ta, o které sníš.
Romeo, když tenkrát za svou Julii šel,
určitě měl v očích žár,
když ji pod balkónem svoje vyznání pěl,
máš ke mně jen kroků pár.
Volám na něj z okna spoustu pádných důvodů,
tak se neboj, stiskni kliku, vyjdi do schodů,
já jsem ta, o které,
já jsem ta, o které sníš.
Láska je vlídné závaží
a posel vlídních pout,
tak nestůj tam jak nádraží,
čím s tebou mám hnout, hmm.
Romeo, když tenkrát za svou Julii šel,
určitě měl v očích žár,
když ji pod balkónem svoje vyznání pěl,
máš ke mně jen kroků pár.
Volám na něj z okna spoustu pádných důvodů,
tak se neboj, stiskni kliku, vyjdi do schodů,
já jsem ta, o které,
já jsem ta, o které sníš.
Hodinky šly jako vánek,
protáhne tak dnešek spánek,
dům šel dávno spát.
Nevíš jak mi srdce buší,
vždyť i stěny mají uši,
pojď, nebudeš litovat.
Čekám jenom až za tebou dveře zapadnou,
nepustím tě nikdy nikam víc už za žádnou,
potom si vyčítej, pros mně a stokrát chtěj pryč,
zamknu a zahodím,
zamknu a zahodím klíč.
Zamknu a zahodím,
zamknu a zahodím klíč.
|
Naďa Urbánková:
