Kam chodby vedou, nevedou,
do tmy tě samy zavedou,
myšlenky plavou pod vodou,
potkat je můžeš náhodou.
Nesmíš se bránit pláči,
nesmíš se vůbec na nic ptát,
chceš vrátit zpátky vítězství,
chceš se své touhy navždy vzdát.
Najednou nebem letí,
najednou sen všech dětí,
najednou ti uletí,
k mámě nepřiletí.
Najednou nebem letí,
peříčka jako smetí,
andílků zlatých dětí
k mámě nepřiletí,
k mámě nepřiletí,
k mámě nepřiletí.
V oknech tě stíny podvedou,
okovy těžké na nohou,
zas prostře zrádnou oponou,
naději tvou ti odvedou.
Nesmíš se bránit trápení,
nesmíš se vážně vůbec prát,
chceš vrátit zpátky vítězství,
chceš se své touhy navždy vzdát.
Najednou nebem letí,
najednou sen všech dětí,
najednou ti uletí,
k mámě nepřiletí.
Najednou nebem letí,
peříčka jako smetí,
andílků zlatých dětí
k mámě nepřiletí,
k mámě nepřiletí,
k mámě nepřiletí.
Najednou nebem letí,
najednou sen všech dětí,
najednou ti odletí,
k mámě nepřiletí.
Najednou nebem letí,
peříčka jako smetí,
andílků zlatých dětí
k mámě nepřiletí,
k mámě nepřiletí,
k mámě nepřiletí.
|
Bára Basiková:
Bára Basiková:
Bára Basiková:
Bára Basiková:
Bára Basiková:
