Řeči, krásné řeči,
ženám hlavy popletou,
každá v koutku duše touží
žít s poetou,
za ním hluše kluše
cestou staletou.
Řeči, krásné řeči,
když se správně odměří,
donesou mě k němu lehce
jak pápěří,
srdce, ať chce nebo nechce,
uvěří.
Jsem devět dnů jeho blues,
no prostě kus,
mám v pamáku než mu jede autobus,
jsem vážky let,
sonet, který Shakespeare psal,
svět z jeho vět
denně dělá ideál.
Ó, řeči, krásné řeči,
ty se cílem neminou
a tak byla trefa skvělá
též příčinou,
že už nejsem dívkou
zcela nevinnou.
Jsem devět dnů jeho blues,
no prostě kus,
mám v pamáku než mu jede autobus,
jsem vážky let,
sonet, který Shakespeare psal,
svět z jeho vět
denně dělá ideál.
Jó, řeči, krásné řeči,
když se správně odměří,
donesou mě k němu lehce
jak pápěří,
srdce, ať chce nebo nechce,
uvěří.
|