Chodím jen tak bosý,
rosou opilý,
přes rameno nosím
síťku motýlí.
Sbírám vůni jehličí
a bzukot čmeláků,
zkoumám život jepičí
ve stínu bodláků.
Snídám úsvit ranní,
k tomu ptačí smích,
k obědu mám vůni
květů neznámých.
Večer světel záplavu,
co nebe poskýtá,
dám si ruce za hlavu
a při tom přemítám.
Proč se laskám s kvítky
a ptákům naslouchám,
proč hledám lesní skřítky
a v tůni se šplouchám.
Proč radost mám jak dítě,
když náhle objevím,
jak pavouk přede sítě,
to donutí mě zůstat s ním.
Každé ráno sedím
před svou chatrčí,
do smaragdu hledím
s vílou v náručí.
Dýchám mízu voňavou,
krev jahod ve dlaních,
zpívám slunci nad hlavou
a květům ve stráních.
Proč se laskám s kvítky
a ptákům naslouchám,
proč hledám lesní skřítky
a v tůni se šplouchám.
Proč radost mám jak dítě,
když náhle objevím,
jak pavouk přede sítě,
to donutí mě zůstat s ním.
Každé ráno sedím,
před svou chatrčí,
do smaragdu hledím
s vílou v náručí.
Dýchám mízu voňavou,
krev jahod ve dlaních,
zpívám slunci nad hlavou
a květům ve stráních.
Zpívám slunci nad hlavou
a květům ve stráních.
|