Veselo bylo o posvícení,
vesele sklenky zvonily,
klarinet pískal do kuropění,
trumpety krásně troubily.
Vesele výskali chasníci,
každý byl vesel a mlád,
každý kol pasu chyt dívčici,
sólo si nechali hrát.
Jen jeden sám
zahrát si dal,
výsknul a zanotoval:
A já sám a sám,
jdu, a nevím kam,
když mě srdce bolí,
tak si zazpívám.
A já sám a sám,
jdu, a nevím kam,
jedno zda svou hlavu
složím, tu anebo tam,
jedno zda svou hlavu
složím, tu anebo tam.
Se sklenkou v ruce
písničku zpíval,
navzdory svému osudu.
Neboť ta, kterou
k smrti rád míval,
řekla: Já tvoji nebudu.
Od těch dob
se žádnou na světe
nezkusil milování,
mě každá kytička nevoní,
říkal všem na potkání.
A ještě ráno,
nežli šel spát,
musel si zanotovat.
A já sám a sám,
jdu, a nevím kam,
když mě srdce bolí,
tak si zazpívám.
A já sám a sám,
jdu, a nevím kam,
jedno zda svou hlavu
složím, tu anebo tam,
jedno zda svou hlavu
složím, tu anebo tam.
|
Josef Zíma:
Josef Zíma:
Monika Absolonová:
