Vstřícně kráčí nábřežím,
prochází se, neběží,
tlačí kočár proutěný,
zvláštní máma.
Žádný výsměch nehne s ní,
směšný klobouk noblesní,
nad kočárkem s panenkou,
zvláštní máma.
V tvářích s lehkou zahálkou,
Prahou, tehdy před válkou,
šli s dcerou jak panenkou,
táta, máma.
Snad ví třída Národní,
co je s ní a co je s ním,
s otcem, s dcerou malinkou,
prázdná máma.
Říkají jí bláznivá.
v poviánu vozívá,
panenku, co pláče jen
slůvko máma.
Vstřícně kráčí nábřežím,
prochází se, neběží,
tlačí kočár proutěný,
zvláštní máma.
|