Mé město už vstává,
dřívě v oparu temným
tramvaj cinká.
Mé město se vzbouzí,
z přítmí pod střechy stoupá,
pár not bliká.
Snídám bledý úsvit, snídám,
rozháním houf nočních můr,
kráčím směrem k hlavním třídám
soutěskou prádelních šnůr.
Svítá do všech lístků v schránkách,
svítá do skel katedrál,
svítá, šťastní při líbánkách,
nádherné svítání dál.
Mé město už vstává,
píseň v průvanu zní,
svým dílem bzučí.
Mé město se vzbouzí,
nářek zní ve všech fázach,
nápěv ničí.
Snídáš úsvit ze dvou fíků,
skrýváš ten průzračný džbán,
snídáš pozdrav od motýlků,
závratný let dokořán.
Svítá, nebe ze tří žloutků,
svítá do zítřejších dnů,
svítá dětem do kornoutků,
svítá, probíráš se ze snů.
|
