Dej mi svou ruku prázdnou,
proč ji samotou trýzníš,
vždyť i džbán trpí žízní,
když je za sklem dlouho sám.
Jestli tvá slova váznou,
ruku prozatím dej mi,
pozná líp můj cíl zřejmý,
ruce stejně prázdné mám.
Neříkej,
že nejraděj
jen přátelství mi dáš.
A blíž se stul,
jsi moře, já jsem tvá sůl,
jsi slunce a já jsem tvá pláž.
Dej mi svou ruku prázdnou,
jak svět měsíčních plání,
jako srdečné přání,
které nikdo nedostal.
Dej mi svou ruku prázdnou,
jak dům bez dětských hlásků,
jako zeď bez obrázků,
dej mi svou ruku prázdnou.
|