Až budou trumpety
překrásně zpívat
tu písničku,
jež byla má i tvá.
Budeme oba dva
v srdcích ukrývat
to, co nejvíc
u srdce bolívá.
Až budou trumpety
překrásně zpívat
tu písničku,
kterou tak dobře znáš.
Do modrých očí tvých
chtěl bych se dívat
a věděl bych
proč slzy ukrýváš.
Hajá, hajá, má panenka malá,
hajá, hajá, má panenka malá,
otevři svoje okénko,
má milá hezká panenko,
hajá, hajá, má panenka malá,
otevři svoje okénko,
má milá hezká panenko,
hajá, hajá, má panenka malá.
Hej, paní mámo,
nač tu dceru máte,
takhle se vnoučat
už nedočkáte.
Hej, paní mámo,
dejte požehnání,
vždyť je to děvče
k pomilování.
Za naší vesnicí
na státní silnici
moc hezký rostou švestky, ba jó.
S Ančou jsme hlídali,
švestky jsem jídali,
bejvalo to moc hezký.
Vždycky jsme seděli vedle sebe,
na hvězdy čučeli a na nebe
a teď už sám a sám
na všecko vzpomínám,
chtěl bych bejt blízko tebe.
A teď si dáme všichni
ten švestkovej refrén.
V tej naší áleji
švestky se válejí,
já dneska nehlídám,
já dneska nehlídám,
oči mě pálejí.
V tej naší áleji
švestky se válejí,
já dneska nehlídám,
já dneska nehlídám,
oči mě pálejí.
Bříza zelená, bříza bílá
jdou k ní cesty dvě,
jednou chodívá moje milá
a ta druhá patří mě.
Na důkaz lásky
nehynoucí,
tam jsme se podepsali
do dvou srdcí,
ať nám oběma připomíná,
že tys jen má.
V tom našem háječku
roste bříza zelená,
jsou na ni v srdíčku
naší lásky písmena.
Až mně páni
na vojnu zavolají
ať z tej břízy
flintu mi udělají,
já pak budu rád
na tebe vzpomínat.
Až mně páni
na vojnu zavolají
ať z tej břízy
flintu mi udělají,
já pak budu rád
na tebe vzpomínat.
|
Josef Zíma:
Josef Zíma:
Monika Absolonová:
Josef Zíma:
