Jel povozník a seděl na kozlíku
a jeho koník zvolna táhl vůz,
tu auto kolem přehnalo se v mžiku
a rozehnalo z cesty hejno hus.
Héj, starý, volá šofér, to je k pláči,
proč táhněte se jako hlemýždi
a povozník mu říka: Nám to stačí,
kdo spěchá, ten ať rychle ujíždí.
Jé, koníčku, jenom neztrať kuráž,
hned jsme doma, když přidáme do kroku,
já si dám k večeři dobrý guláš
a ty si dáš plný pytlík obroku.
Z nás nikdo autu nezávidí,
že rychlejší je,
vždyť nemá obrok ani guláš,
jé, koníčku, jé,
auto má jenom studenou garáž
a tobě se se mnou špatně nežije.
Po chvíli auto stojí u příkopy
a oblak dýmu stoupá z motoru,
ten vtipný šofér smutně oči klopí,
patrně ztratil důvod k humoru.
A kočí volá, nad opratí skloněn,
máš smůlu, chlapče, a to vidím rád,
je lepší někdy mít věrného koně,
než vrtošivé auto zpravovat.
Jé, koníčku, jenom neztrať kuráž,
hned jsme doma, když přidáme do kroku,
já si dám k večeři dobrý guláš
a ty si dáš plný pytlík obroku.
Z nás nikdo autu nezávidí,
že rychlejší je,
vždyť nemá obrok ani guláš,
jé, koníčku, jé,
auto má jenom studenou garáž
a tobě se se mnou špatně nežije.
Když přijížděli do vsi, něco troubí
a kočí už je trochu dohřátý,
tu šofér zajel s autem pod podloubí
a zastavil se přímo před vraty.
A povozník jen přimhuřuje oči,
jak proniknout chce přítmím večera,
když přišli blíž, tu teprv starý kočí,
bezpečně poznal toho šoféra.
Jé, koníčku, už nás čeká spánek,
hned jsme doma, dřívě než se nadějem,
víš, ten šofér, to je můj vnuk Janek,
zítra se nám asi každý vysměje.
Co dělat, zdá se, že to auto
přec jen rychlé je,
když předjede i koně vrané,
jé, koníčku, jé,
víš, koníčku, mně to vlastně těší,
buďme rádi, že je mládí rychlejší.
|