Hlaď mě dál, kluku, víš kde jsem,
měsíční světlo už svítí sem,
nenech mě tady, asi budu se bát,
studenej vítr už začíná vát.
Musíš jít v noci stínů ven,
vždyť to, co cítím, se může zdát,
každou noc, když stoupá měsíc,
nemůžeš spát, nemůžeš spát, nemůžeš spát.
Volá tě noc, už soumrak padá,
volá tě noc, běžíš a spíš,
volá tě noc a zem se zvedá,
volá tě noc, kde máš svou skrýš.
A mám strach, sama tu spím,
uslyším zvon, pak se pomodlím,
něco se děje, v srdci mám teď led,
venku si zlo razí cestu svou vpřed.
Přestávám čekat ráno v pět,
až se zas vrátíš nocí jednou zpět,
usínám tiše pod lampou,
nemůžu spát, nemůžu spát, nemůžu spát.
Volá tě noc, už soumrak padá,
volá tě noc, běžíš a spíš,
volá tě noc a zem se zvedá,
volá tě noc, kde máš svou skrýš.
Jen já to vím, že dál tu budu sedět,
tvůj měsíc zas pad, je sotva vidět,
stín je pryč a vítr skučet přestal,
přízraků, přízraků,
tak pojď už spát, pojď už spát, pojď už spát.
Volá tě noc, už soumrak padá,
volá tě noc, běžíš a spíš,
volá tě noc a zem se zvedá,
volá tě noc, kde máš svou skrýš.
Because the night belongs to lovers,
because the night belongs to us,
because the night belongs to lovers,
because the night belongs to us.
Because the night belongs to lovers,
because the night belongs to us,
because the night belongs to lovers,
because the night belongs to us.
|