Sám, tak dlouho sám,
každý rok
jsem šel svou cestou dál,
že tě nepotkám,
už jsem se bál.
Sám jak prázdný dům,
tichým dnům
už zvolna přivykám,
teď tu najednou
však tvoji lásku mám.
Teď, když mám kam jít,
přijdu rád,
léta zůstanou chvíli stát,
je to velký dar,
vůni dávných jar
zas blízko mám,
blízko mám.
Teď, když mám kam jít,
přijdu rád,
už se, lásko má, nesmíš bát,
jsem jak tažný pták,
vždycky najdu vlak,
co jede k vám,
přímo k vám.
Dům ti postavím
z modrých dnů
a ze svých nadějí,
tam jen dlaně tvé
mně zahřejí.
Déšť mi nevadí,
mraky dál
ať po obloze jdou,
když o tobě vím,
tak spěchám za tebou.
Teď, když mám kam jít,
přijdu rád,
léta zůstanou chvíli stát,
je to velký dar,
vůni dávných jar
zas blízko mám,
blízko mám.
Teď, když mám kam jít,
přijdu rád,
už se, lásko má, nesmíš bát,
jsem jak tažný pták,
vždycky najdu vlak,
co jede k vám,
přímo k vám,
přímo k vám.
|