Můj Pippo, Pippo, to je pán,
je napůl manekýn a napůl elegán,
nos umazaný, frak potrhaný,
pod ním pumpky podkasaný.
Košili má snad stoletou,
na krku kravata a na ní Winnetou,
je jako z revue, dvě boty levý,
přitom vo tom vůbec neví.
Pak má dvě šálky,
jsou z první války,
já, nedej to bůh, nevyčítám.
Večer i k ránu,
má děsnou ránu,
ne, ne, ne, ne,
ať je, co je, stejně ho ráda mám.
Ó, můj Pippo, Pippo, to je pán,
je napůl manekýn a napůl elegán,
je jak Apollon, je bůh napolo
i když nemá svetry s roló.
Héj, můj Pippo, Pippo, to je pán,
je napůl manekýn a napůl elegán,
je jako z revue, dvě boty levý,
přitom vo tom vůbec neví.
Pak má dvě šálky,
jsou z první války,
já, nedej to bůh, nevyčítám.
Večer i k ránu,
má děsnou ránu,
ne, ne, ne, ne,
ať je, co je, stejně ho ráda mám.
Ó, můj Pippo, Pippo, to je pán,
je napůl manekýn a napůl elegán,
je jak Apollon, je bůh napolo
i když má jen jízdní kolo.
Je jak Apollon, je bůh napolo,
i když má jen jízdní kolo.
|
Yvonne Přenosilová:
Yvonne Přenosilová:
Yvonne Přenosilová:
