Má nejdrahší zítra se vdává
zlý loučení rozdělí navždy nás,
bělostný šáteček z dálky už mává,
vím, lásko má, že jsi mi nebyla souzena.
Dám ti hrát, dám ti hrát,
vím, že kouzlo valčíků ráda máš,
ty a já, ty a já,
najdem sa v kole a najednou sál je náš.
Dám ti hrát, dám ti hrát,
zítra ráno můžeme déle spát,
ty a já, ty a já,
proč bych ti nesměl to nejhezčí sólo dát.
Chtěl bych se vrátit k vám,
k poutím, k dědinám,
aspoň na krátkou chvíli
projít se sám a sám.
Každý ten koutek sní
vzpomínkou plnou fráz,
všecko tak blízce zní,
slyším i mámy hlas.
Píseň mého zlatého mládí
zpívá si háj
a já chci zpívat s ním,
že v lásce věčný je máj.
Rád bych si proutek vzal,
pastvinou husy hnal,
celý ten čarovný kraj
v duchu zulíbal.
Ten večer májový
za mne ti odpoví,
za mne ti řekne víc,
co slovy nelze říct.
Dej mi políbení,
lásky se nesmíš bát,
vždyť už to dávno dobře víš,
že mám tě rád.
Dej mi políbení,
lásky se nesmíš bát,
vždyť už to dávno dobře víš,
že mám tě rád.
U Zborova
na vršíčku
vidět je na nebi
jedinou hvězdičku,
zreničko má.
Ta hvězdička
už zhasíná,
na tebe, děvčátko,
srdce mé vzpomíná,
zreničko má.
Léta jdou,
daleko za námi
zůstal tvůj prstýnek ze slámy,
touho mých školních let,
kdo nám ty chvíle vrátí zpět.
Léta jdou
a s nimi utíká
mládí mé,
člověk si přivyká,
s námi však zůstává
láska tvá veliká.
|
Josef Zíma:
