Hej, mistře,
vstaň, bystře,
vzhlédni na jasnost,
nebesa švarnost,
krásu uhlídáš
v tento noční čas.
Hvězdy jsou dnes krásnější,
obloha je jasnější,
měsíc krásně plápolá,
světlý je zas obora.
Dennice již vychází,
k háju volá zvěř,
cvrlikáním přemilým
ptáčkům zvučí keř,
rozléhá se les.
Slyším za horou tam zvuk,
moldánkový jemný hluk,
ejhle, slyšíš,
mistře, slyšíš?
Dudlování,
libé hraní,
jak to zvučí,
krásně hučí.
Honem vstaň, mistře,
prohlédni bystře.
Nu, proč mi nedáš
v spaní pokoje,
proč mě nyní lekáš,
řekni, copak je.
Celý den jsem v práci byl,
v potu tváře lopotil
a tu, když mám odpočinout,
ty mě nedáš spáti,
řekni, řekni, copak přece
má to znamenati.
Co jest to,
co jest,
za libé hrání,
nebeský toť jest,
zpěv a plesání.
Toto já slyším dnes celou noc,
to musí znamenat velmi moc,
toto já slyším dnes celou noc,
to musí znamenat velmi moc.
Proto jsem tě probudil,
abys slyšel hrání.
Jsem rád, žes mne zavolal
k tomu podívání,
bez všeho honem prodlení,
běžmě tam, kde to libě zní.
V této noci
přepodivné,
všecko všudy
jest jak ve dne.
Jak vše padá libě v uši,
jak vše proniká mou duši.
Zas to hučí,
mile zvučí,
pojďme tam se podívat,
nechtějme dýl prodlévat.
|
Olympic:
