Ptačí křik
ještě trochu selhává,
když to z jara začne,
potoky jsou lačné,
voda se jim vzdává.
Pospíchá
z lesů vůně pálivá,
borovici spící
na zelenou štici,
hned se nedostává.
Vzpomínám z čítanek,
je v tom snad i lidský vděk,
vstřícných dětí,
smrtka do vln letí,
zimu vyhání.
Jdou, jdou, jdou, jdou
panenky trávou
bosé nohy a sníh
jaro na ploty břinká.
Jdou, jdou, jdou, jdou
panenky trávou
zimu jak suchý vích
proud odnáší.
Jen toč se dál,
slaměnná panno v tůni,
jen toč se dál,
naříkej, plač a křič.
Jaro je král,
na lukách staví trůny,
ty musíš, slaměnná,
z kola pryč.
Jdou, jdou, jdou, jdou
panenky trávou
bosé nohy a sníh
jaro na ploty břinká.
Jdou, jdou, jdou, jdou
panenky trávou
zimu jak suchý vích
proud odnáší.
Co já vím,
kde má jaro provázek,
na kterým se spouští,
do kterého houští
hází první stíny.
Básník dá
verši plno nadsázek,
ale v dětské písni
jaro líp si vysní
každý nový věk.
Jdou, jdou, jdou, jdou
panenky trávou
bosé nohy a sníh
jaro na ploty břinká.
Jdou, jdou, jdou, jdou
panenky trávou
zimu jak suchý vích
proud řece dává
a letí a mizí
s ní do neznáma,
pred houfem dětí
jde smích.
Jdou, jdou, jdou, jdou
panenky trávou
bosé nohy a sníh
jaro na ploty břinká.
Jdou, jdou, jdou, jdou
panenky trávou
zimu jak suchý vích
proud odnáší.
|
Pavel Novák:
Pavel Novák:
