Slepé sestry s bázní
jdou a kolem stal se dým,
slepé sestry s bázní
kolem květů z třásní
jdou,
ty uvadlé.
Stal se den, stal se smích,
stal se Bůh a stal se hřích,
stal se úsvit i konec sil,
čekají marně, matné a zlé.
Choulí se k stům svých jmen,
touží se vzdát svých věn,
kloužou jak stín svých těl,
úží k svým rtům svůj sten.
Ne, nejsou,
nejsou,
nejsou,
Kolik ještě písní,
kam a komu nést svůj kříž,
kolik ještě písní,
neklidů a básní
znaj
ty netečné.
Stal se klín, stal se ráj,
stal se strach a stal se sám,
stal se soucit i konec vět,
čekají marně, matné a zlé.
Choulí se k stům svých jmen,
touží se vzdát svých věn,
kloužou jak stín svých těl,
úží k svým rtům svůj sten.
Ne, nejsou.
|