Já nevím,
jestli se mi ten příběh skutečně stal
nebo se mi to jenom zdálo,
v každém případě mi to
však nastrojila nějaká dobrá víla.
To bylo tak.
Jedla jsem právě zmrzlinu
tam u zámečku v Tróji
a přemýšlela vteřinu,
proč ten kluk tady stojí.
Já šla jsem totiž do polí
pro jednu hlávku zelí,
on sbíral cosi v okolí
a tak jsme osaměli.
Já, já a on,
jen já, já a on,
já, já a on,
jen já, já a on.
Měl bleděmodrý cylindr
a ze dvou drátů brýle
a drobil vrabcům pišingr
a sbíral krásné chvíle.
Pak citoval mi Nezvala,
v tom cylindru měl díru,
řek, že nesnáší Pascala,
hlupáky ani rýmu.
Ná, ná, na, náj, la, lá, lá, la, la, lá.
Řek, že budeme spolu snít,
zelené kreslit mraky
a létem jezdit na saních
stopovat rychlovlaky.
Jen my dva,
já, já a on,
jen já, já a on,
Jó, to je všechno moc hezké,
jenže ono se mi to opravdu
asi jenom zdálo,
ale zase mi vrtá hlavou,
tadyta velká zelená kulatá věc,
kde se tady vzala?
No řekněte mi,
kde se tady vzala ta hlávka zelí?
Zmrzlina to je chladný klam
a víly nejsou k mání
a já už týden objedvám
to zelí bez ustání.
Není mi dobře po těle
a hlavně od žaludku,
přesto vám povím, přátelé,
než oddáte se smutku.
Že občas stojí za to jít
k tomu zámečku v Tróji
a kluka si tam vymyslit,
jak na pěšince stojí.
Já, já a on,
jen já, já a on,
Jak na hlavě má cylindr
a ze dvou drátů brýle
a drobí vrabcům pišingr,
vždyť jsou s ním krásné chvíle.
Já a on,
vždyť jsou s ním krásné chvíle,
já a on,
na, ná, ná, na, na, ná.
|
Petra Černocká:
Monika Absolonová:
Petra Černocká:
Petra Černocká:
