Po břehu řeky mladík utíká,
šťastně se směje, běh ho zalyká,
předbíhám, řeko, na vlnách slunečný jas,
řeka si zabrouká: Chlapče, já jsem čas.
Po břehu řeky stařík pospíchá,
co chvíli klesá, tiše zavzdychá:
Přede mne vlny nové a nové jdou zase.
Řeka jen zašeptá: Starče, já jsem čas.
Čas to je řeka, čas to je závodník,
na stupních vítězů, co stojí nahoře,
pustí tě před sebe, ví, že tě předhoní,
třeba až v cíli tam u moře.
Řeka jak děcko nejdřív skotačí,
snadno s ní mládí běžet postačí,
jednou však každý uslyší zepředu hlas:
Nechoď už za mnou dál,
zůstaň, já jsem čas.
Kdysi mi maminka vyprávěla pohádku o chlapci, narozeném u pramene velké řeky,
jednou si chlapec vybral kadeřavou vlnku,
co do údolí pospíchala
a vyzval ji k závodu.
Po břehu řeky mladík utíká,
šťastně se směje, běh ho zalyká,
předbíhám, řeko, na vlnách slunečný jas,
řeka si zabrouká: Chlapče, já jsem čas.
Po břehu řeky stařík pospíchá,
co chvíli klesá, tiše zavzdychá:
Přede mne vlny nové a nové jdou zase.
Řeka jen zašeptá: Starče, já jsem čas.
Čas to je řeka, čas to je závodník,
na stupních vítězů, co stojí nahoře,
pustí tě před sebe, ví, že tě předhoní,
třeba až v cíli tam u moře.
Řeka jak děcko nejdřív skotačí,
snadno s ní mládí běžet postačí,
jednou však každý uslyší zepředu hlas:
Nechoď už za mnou dál,
zůstaň, já jsem čas.
|
