Waldemar: Znám jednu dívku,
ta má dukáty, má dukáty.
Karel: Zná jednu dívku,
ta má dukáty, má dukáty.
Waldemar: A chalupu, a chalupu
dostane od táty.
Karel: A chalupu, a chalupu
dostane od táty.
Waldemar: Dvě krávy má
a hezké telátko,
hus, kachen dost
a ňáké selátko,
kus pole má
a novou almaru
a novou, novou almaru,
kus pole má, kus pole má
a novou, novou almaru,
to by bylo něco, něco, něco ku zdaru.
Karel: No to by bylo něco,
to by bylo něco ku zdaru,
znám jednu dívku,
ta má, ta má dukáty,
to by bylo něco ku zdaru.
Karel: Já se asi v létě ožením.
Waldemar: Aj, to bude švanda
aj, to bude švanda,
aj, ty hloupé čáry,
aj to jsou samé, samé, samé,
samé jen láry – fáry.
Karel: Má první láska se dnes vdává.
Waldemar: Maria, Maria, Maria, Maria.
Karel: Tereza, jedině Tereza
měla by slyšet píseň mou,
ostatní prominou,
nestojím o jinou,
jen pro tu jedinou
chci tady píseň zpívat, hmm,
Tereza, jedině Tereza,
je toho pravou příčinou,
že tady statečně,
hrdě a zbytečně
do větru zpívám píseň svou.
Waldemar: Sbohem, lásko, nech ji jít,
nech ji jít, ať si jde, bude klid,
žádnej pláč už nespraví
ty její nohy toulavý.
Karel: Já ji vážně měl moc rád,
co ji víc můžu dát,
nejsem žádnej ideál.
Waldemar: Tak ji nech jít o dům dál.
Karel: Ach, ta láska nebeská.
Waldemar: Láska bláznivá.
Karel: Ach, ta láska nebeská.
Waldemar: Pojď, ukážu ti cestu rájem.
Karel: Korunou si hodím,
korunou si hodím.
Waldemar: Kde jsi včera byl, se ptám.
Karel: To se nikdo nedoví,
vy můj kvítku medový.
Waldemar: Kde jsi včera spal, se ptám.
Karel: Možná měsíc jen to ví,
ale ten nic nepoví,
už se dál přestaň ptát,
přiznávám tisíckrát,
byl jsem s tou, co mám rád
a u splavu v dáli
písničku hrál ji.
Waldemar: Mistrál, mistrál, mistrál.
Karel: Dám půl, dám půl Champs Elysées,
dám vám svůj dům, své iluze,
já rád vám dám, dám, co mám,
řekněte mi, odkud já vás znám.
Waldemar: Žebrák, mé dámy
a abstinent známý jsem já.
Karel: Já, já, já, já.
Waldemar: Muž pevných zásad,
co mravnost chce hlásat,
jsem já.
Karel: Já, já, já, já.
Waldemar: Sotva, jak se znám,
odolá mi láska má,
entuziasta, typ kladný a basta
a anděl sám jsem já.
Karel: Ha, ha, entuziasta,
typ kladný a basta.
Waldemar: A anděl sám jsem já.
Karel: Bůhví odkud já
tuhle písničku znám,
snad si ji brouká
vítr a louka,
bůhví odkud mám
tuhle písničku znát,
jen vím, že ji slýchám rád.
Waldemar: Houpy, houpy, houpy, houpity,
houpy, houpy, hou.
Karel: Každej zná tu píseň houpavou.
Waldemar: Není tak hloupá
a kdo lidi houpá,
tak ať si s námi
teď dá tu mou.
Karel: Máma jen věčně ruce spíná,
ty kluku líná,
hrom by tě vzal,
věř, že si k ničemu a břídil,
kdyby ses pídil,
dotáhs to dál,
já ale pro věc nemám zápal,
kam bych se drápal,
kam bych se hnal.
Waldemar: Čas chvátá,
dneska jsi klouček, zejtra táta
a v skráních máš sníh,
čas chvátá,
kde zůstal, kluku rozesmátá,
loňskej tvůj smích.
Karel: Čas chvátá
a stejně pořád voní máta,
do chvílí mý siesty,
čas chvátá.
Waldemar: Odbila pátá.
Karel: Tak si dám dvacet ještě do šestý.
Karel: Zuzano,
chci ti jenom jednu větu,
jenom jednu prostou větu vyjevit,
Zuzano,
tvoje jméno vysázeno na zahradě
z bílých květů chtěl by mít,
aby mu tvé jméno Zuzana
pod okny vonělo od rána.
Waldemar: Přijela pouť
a lidí proud
zaplnil na návsi kdejaký kout,
přijela pouť,
hudba a čmoud,
marcipán má zas chuť náramnou,
přijela pouť,
no a já bloud,
srdce tvý perníkem chci odemknout.
Karel: On je tu sám,
vezmi ho k vám,
protože pouť právě dnes u nás začíná.
Waldemar:
Kávu si osladím o trochu víc,
svý banjo naladím a jinak nic,
pustím svůj žal zadními vrátky
a na jaře si vrásky spočítám.
Karel: Jo, ho, ho,
tuhle rundu platím já.
Waldemar: Tu platím já,
tu platím já, tu platím já.
Karel: Ukážu ti cestu rájem.
Waldemar: Mistrál, mistrál, mistrál, mistrál.
Karel:
Tuhle rundu platím, platím já, já.
Waldemar: Kávu si osladím,
tu platím já, tu platím já,
tu platím já.
Spolu: Jáááááá.
|
Waldemar Matuška:
Karel Gott:
Gustav Brom:
Waldemar Matuška:
Waldemar Matuška:
