Na kraj světa z domova jít
a dobýt znaku pro čistý štít
a pro tu malou zemi,
tak vzdálenou.
Do štítu svého si dát,
to všechno, za čím chce člověk stát,
ten znak však není věcí
darovanou.
Tak poznat, co je žízeň a hlad
a bolest ran, když musel ses prát
a strach, co duši svírá
předtuchou zlou.
Bez obav hřívu lví pohladit
a podat ruku těm, co chtějí žít,
ať nečekají v bázni
na kolenou.
Tak dlouhý čas
jsem širým světem bloudil,
tak dlouhý čas
snad sedm let i víc,
kdopak ví?
Čekej dál, moje lásko,
já příjdu,
čekej dál, moje lásko,
já příjdu, já příjdu.
Já vím, že nejsem sám,
neptám se, cestu znám,
vždyť kráčím domů k nám,
pospíchám k nám.
Já vím, co všechno zatratí čas,
věřím však, že poznáš můj hlas,
až uslyšíš píseň
na shledanou.
Snad oheň v krbu neztratil žár,
snad přehlédneš, že jsem samý cár,
až spatříš ten znak,
jak svítí tmou.
V něm poznáš věrnost, lásku i vzdor,
tu známou vůni lesů a hor,
co kouzlem chrání všechny
před silou zlou.
Já nebudu mít vůbec nic víc,
co dal bych ti, až příjdeš mi vstříc,
jen náruč svou, jen pro tebe
otevřenou.
Tak dlouhý čas
já širým světem bloudil,
tak dlouhý čas
snad sedm let i víc,
kdopak ví?
Čekej dál, moje lásko,
já příjdu,
čekej dál, moje lásko,
já příjdu, já příjdu.
Já vím, že nejsem sám,
neptám se, cestu znám,
vždyť kráčím domů k nám,
pospíchám k nám.
|
Ray Charles:
Ulrychovci:
