Pavel: Koukej, holka,
já už dávno vím, vím, vím,
že si ze mně děláš dobrý den,
od té doby chřadnu, málo jím, jím, jím.
Helena: To není pro mne
žádným tajemstvím.
Ale zpívej nánaná, nánaná...
Pavel: A tak zpívám nánaná, nánaná...
Spolu: Nánaná, nánaná, nánaná ...
Helena: Mně se zdá,
že neznáš přísloví, ví, ví,
co se škádlí, to se rádo má,
jednou na tvůj pohled odpovím, vím, vím.
Pavel: Pak tedy uznám koláč medový.
A tak zpívám nánaná, nánaná, nánaná ...
A tak zpívej nánaná, nánaná, nánaná...
Pavel: Věz, že se v tohle
nikdy nezměním, ó, jé
a láska zůstane kořením štěstí, hej,
tak ruku mi dej.
Helena: Co si můžem vlastně
ještě přát, přát, přát,
když ty mě máš rád a já to vím.
Pavel: Ptej se lidí,
co ti odpoví, ví, ví.
Spolu: Láska je koření,
které umí hřát.
Pavel: A tak zpívám nánaná, nánaná...
a tak zpívám nánaná, nánaná...
A tak zpívej nánaná, nánaná, nánaná...
a tak zpívej nánaná, nánaná, nánaná...
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.