Už autobusy nepojedou,
tak se nezlob, já to vím,
že cesta vedla kousek dál
než slíbil sem.
A přesto jsem se tajně bál,
jestli třeba náhodou
je vinen smysl pozdní,
bál jsem se, že z dálky
kam nechá jít.
Jenže hvězda právě z oblohy spadlá,
bez ohledu na jízdní řád,
jen ptá se, copak ji zadám,
když není teď proč se bát.
Stovky závor zmizely z očí
a nejen pouze autobusů,
jsem vinen já nebo každému z nás
právem stejně díl si přát.
Naše kroky zvláštně zní
na opuštěném náměstí,
jsme na ostrově výkladů
a já.
Ač nebe pouze Malý vůz,
snad počítal jsem právě s tím,
své obavy však stále mám,
že na ně z dálky zablikám.
Jenže hvězda právě z oblohy spadlá,
bez ohledu na jízdní řád,
ti z očí tvých jen jasný důkaz chce dát,
stejně každý z nás si přát.
Už jsme z náměstí, jdem alejí
a v dálce známý dům,
jeho okno stále svítí
jako v myslích nadějí.
Půjdu k mámě tvé a zazvoním,
řeknu: Mám ji rád.
Když vlastní síly zradí,
potom musíš při mně stát.
Jenže hvězda právě z oblohy spadlá,
bez ohledu na jízdní řád,
jen ptá se, copak ji zadám,
když není teď proč se bát.
Stovky závor zmizely z očí
a nejen pouze autobusů,
jsem vinen já nebo každému z nás
právem stejně díl si přát.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.