Září osamělá hvězda,
záblesk očí tvých,
zrádná nebo pravá cesta,
slza, či stříbrný smích.
Září v nedohledné výši,
bílým světlem plá,
možná, že i můj hlas vyslyší
hvězda, ta osamělá.
Zažehla svým třpytem
v mém srdci požár,
ohnivý déšť,
jenž nepřestává.
Stačila jen chvíle,
jen paprsků pár,
zmizel můj klid,
zbyla touha žhavá.
Náruč je však stále prázdná,
zbývá dál jen snít,
tam, kde hvězda plála jasná,
zní teď stříbrný smích.
Zažehla svým třpytem
v mém srdci požár,
ohnivý déšť,
jenž nepřestává.
Stačila jen chvíle,
jen paprsků pár,
zmizel můj klid
a zbyla touha žhavá.
Náruč je však stále prázdná,
zbývá dál jen snít,
tam, kde hvězda plála jasná,
zní teď stříbrný smích.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.