Tmou,
tmou fialovou,
hvězdy potichu jdou
k místu, kde slyší píseň.
Stojí tam prastarý dům,
patří teď zamilovaným snům,
které bloudí večerní Bertramkou.
Sám,
v noci dlouho a sám,
nejaký cizí pán
duši zaprodal tónům.
Černá noc překročí práh,
hraje s ním na bílých klávesách
to, co dává lásce zlacený rám.
Za spinetem sedí Wolfgang Amadeus,
pojďte, hvězdy, se mnou k oknu poslouchat,
za spinetem sedí Wolfgang Amadeus,
začal Malou noční hudbu tiše hrát.
Tmou,
tmou fialovou,
hvězdy jdou oblohou,
stejně do oken svítí.
Co je pouhých dvěstě let,
jenom krátká píseň pro svět,
která zpívá jako tenkrát a teď,
jako tenkrát a teď.
Tmou,
tmou fialovou,
hvězdy jdou oblohou,
stejně do oken svítí.
Co je pouhých dvěstě let,
jenom krátká píseň pro svět,
která zpívá jako tenkrát i teď,
jako tenkrát i teď,
v tom se nezměnil svět,
v tom se nezměnil svět.
💬 Komentáre
Komentáre budú implementované v ďalšej verzii.