Arnošt Kavka:
Ve škole mě, ach běda,
nudila každá věda,
díval jsem se radši ku hvězdám.
Dějiny, to je marné,
bývaly suchopárné,
ze všeho jen Kleopatru znám.
V kreslení já místo malování,
kreslil radši srdce bez ustání,
zeměpis mě vůbec nezajímal,
u svých lásek jsem jen mdlíval.
A když už jsem býval větší
už hodin cizích řečí,
uměl jsem pouze: Mám tě rád,
více věda nemohla mi dát.
Děvčata, děvčata.
Allanovy: Už jsme tu, kdo to volá.
Arnošt: Tady je lásky škola,
naučím vás jak se líbat má.
Allanovy: Tak dobrá, posloucháme.
Arnošt: Hodinu teď si dáme.
Allanovy: Ta nám bude velmi vítaná.
Arnošt: Nejdřív se ji dlouho v oči dívá.
Allanovy: Ona při tom blahý pocit mívá.
Arnošt: Jeho rty se k jejím retům blíží.
Allanovy: Vše jde krásné.
Spolu: Bez obtíží.
Allanovy: To není žádná chyba.
Arnošt: On ji pak sladce líbá.
Allanovy. A co dále chtěli bychom znát.
Arnošt: To vám chci teď.
Spolu: Za úlohu dát.
Arnošt: Tak nashledanou za několik dnů.
Allanovy: A my se velmi těšíme na příští hodinu.
💬 Komentáre
Pridať komentár
Buďte prvý kto napíše komentár! 🎵