|
|
Rudé Kostry - Černá pole Rudé Kostry - Černá pole |
| Bílá noc, leží sníh na černých polích
Skončil, jak skončit musel, churavý podzim
Svítání klame jménem, je víc přísvitem než světlem
V řídkém šeru dumám, jak přečkám zimu.
Byla příliš hrdá na můj vděk
Byla příliš mírná na můj vztek
Byla příliš rychlá na můj tep
Byla příliš stará na svůj věk
Neodcházíš, jen listem tvůj obraz zakrývám
Mně nescházíš, jen díru nočním větrem ucpávám
Já nezmizím, jen ranní šero mou tvář vyhladí
Řeka zmrzla, jen pramínek tu zůstává
Bůh ví, jak jsem mohl chtít přeskočit zimu,
vrátit zetlelý list na zelenou větev.
Mířím teď přímou cestou do černých polí,
vzhlížím s jasnou myslí k temným zítřkům.
Byl jsem příliš křehký na tvůj stisk
Byl jsem příliš líný na tvůj spěch
Byl jsem příliš hlučný na tvou řeč
Byl jsem příliš mrtvý na svůj dech
Neodcházíš, jen listem tvůj obraz zakrývám
Mně nescházíš, jen díru nočním větrem ucpávám
Já nezmizím, jen ranní šero mou tvář vyhladí
Řeka zmrzla, jen pramínek pod ledem teče dál |
| |
