Měsíc měl dnes pernou stráž,
hlídal můj sen o lesní víle.
Lehounká jak pápěří,
vznáší se vůkol břízy bílé.
Kraj šel spát, zpěv ptáků ztich,
jen s lístky bříz si vánek hrál.
Já šel jsem blíž ač strach mnou třás,
já v houští skryt bez dechu stál.
Pak vystoupil jsem z bodláčí,
pálil mě šrám, já trnům zpíval.
Planou růži jsem jí dal,
v tu chvíli nám jen slavík zpíval.
Když věžní zvon bil právě půl,
tak měsíc zhas, jak v lampách proud.
Z víly náhle kámen byl,
já ráno z něj její sochu vytesal. |
Abraxas:
