V pátek uragán vál a já šel sám,
tam, kde klášter dřív stál zůstal jen prám,
Na něm psáno odešel pryč,
ráda ho mám.
V pátek uragán vál, vzal i můj smích,
tam, kde klášter dřív stál zůstal jen hřích,
co je psáno zahladí déšť,
jen já vím, že musel jsem nést,
slova lásky z kláštera nést,
když ráno pěl pták.
V pátek uragán vál a já vzal prám,
tam, kde klášter dřív stál lidí se ptám,
jak tu dívku z dlouhého snu
teď probudit mám.
V pátek uragán vál lidé jsou pryč,
tam, kde klášter dřív stál zůstal mi klíč,
k těžkým zámkům od městských bran,
kudy půjdu do čtyřech stran
křičet hloupě na uragán,
pak vzlétnu jak pták. |
Abraxas:
