1. Každou nGoc hvězdy nám stDárnou,
teď prCo jinHmié už svEmiítí,
co budGou hrou starodDávnou
líp možná než my hrEmiát.
Ještě pGít můžeme z dlDaní,
ze kterCých se lHmiáska dEmiává,
dokud nás před žízní chrHmiání,
každá cesta zdá se prCavá,
až pak se ptáme, jDak po ní dál jEmiít.
®: Pravda mGá jHmien nohy bEmiosý,C
každej krok pGálí, cCesta je zlGá,
jde prý snázHmi, když boty nEmiosí,C
a kdekdo z nGás jí rCád obouvGá,
půjdeme, lHmiásko, za hvězdou rEmianní,
možná i blHmiátem, a náhle sCami, jen nDesmíme lhEmiát.
Když do snů vkrádá se ráno,
ráda mám tvou tvář spící
a hledám, zda je v ní psáno,
oč se tu můžem prát.
Ve tvých očích se skrývá
smutek z jarního tání,
ten proud najednou smývá
všechno tak důvěrně známý,
a bez něj spolu dál nemůžem jít.
®: + pravda mGá jHmien nohy bEmiosý ...
|
Pavlína Jíšová:
Pavlína Jíšová:
Pavlína Jíšová:
