Semtam
(17)
(17)
(17)
(0)
(0)
(2)
(0)
|
|
|
Semtam - Návrat Semtam - Návrat |
Transpozícia: [+1 +2 -1 -2] |
1. REmiád chci jít i tmCou,
zlý mraky mGůže vítr hnDát,
jEmienom tu svíci maličkCou,
nech ji dGál za svým oknem plDát.
®: PodzGimní déšť zem smáčí stEmiále hloub,
až k rCánu stopy uplavGou,
lidé jen chvíli pláčí, dEmiále jdou
a pCaměť mají děravGou.
Prám je život náš,
kluzký a vratký, lásko má,
v bouři plují snáz
ti, kteří spojí prámy dva.
®: Podzimní déšť zem smáčí stále hloub,
až k ránu stopy uplavou,
uplavou přes bodláčí, řeky proud
schová je pod svou hladinou.
*: DEmiál cestu znám, proč mám v botách dCivný závažGí,
zbEmiývá mi jen tvých slGůvek pár, lCoňský nádražGí.
V tváři smutek máš,
zůstáváš stejný, já to vím,
dál se větru ptáš
a mlčení ti odpoví.
®: Ke slunci dlaň svou vztáhni, vidíš ji,
a ráno voní nadějí,
zítřek je málo známý, nech jej být,
v bouři se můžeš u mě skrýt.
*:
=1.
®: Svět víc nám zkrásní spomínkou,
návrat je nocí k ránu plout,
láska má cenu zvláštní, napsanou
na bílém lístku ze stran dvou.
|
| |