V malém domku na dvorečku, všude
slyšet smích a křik, tu se náhle přibelhalo
malé děvčátko o berlích, o berlích.
Zachtělo si s dětmi hrát, přispěchalo
blíž a blíž, chlapci ji však odhánějí,
že je jim jen na obtíž, na obtíž.
Jednoho dne anděl strážný děvčátko
si k sobě vzal, ret mrtvého děvčátka
naposledy zašeptal, zašeptal.
{Recitace} Maminko má, až budu v nebi,
budu si moct s andílkama hrát.
Žádný už mě nebude odstrkovat
a říkat, že jsem mrzák.
Už mě nikdo nemá rád,
už mě nikdo nemá rád.
{Recitace} Maminko má, až budu v nebi,
budu si moct s andílkama hrát.
Žádný už mě nebude odstrkovat
a říkat, že jsem mrzák.
V malém domku na dvorečku, všude
slyšet pláč a vzlyk, že se s námi rozloučilo
malé děvčátko o berlích, o berlích.
|
Pavel Bobek:
