Ležím Gna ostrově svíCtá bohuGžel,
uprostřed Emioceánu Dlidských Hmiduší,
uprostřed Goceánu lidských Gtěl,
nebe se FptámC, kdo je náš spasiAmitel.
R: Po svíci píšu slavný memoA7áry,
jak jsem si Cpsával kdysi jako Amikluk,
hladovým Fvrabcům stavím z větví Emimáry,
roky Cmarně hledám v lukách holku Dz muk.
Ležím na ostrově s nocí do rána,
uprostřed oceánu věčných snílků,
uprostřed oceánu propána,
najdeme jen stopy od andílků.
Jan Burian:
