Svádíš mě, tolik mě svádíš,
pěstíš ve mě páva,
tahle paví pýcha není vždycky zlá,
celičká na tobě lpí,
však jestli předchází pád,
určíš jen ty sladkým iluzím.
Jak až srdce někdy zbrkle blázní,
zeptej se všech obtěžkaných větví, větví.
Zářím, když vedle mě záříš,
však pro jistotu mou
v kalendářích konce nehledám,
čas dává, čas taky bere,
jistý je bez tebe stín,
bez tebe stínem jsem a tohle víš.
Tolik mě svádíš,
to je velká síla, co mě žene dál,
samota za odměnu má být,
ne proto, že být musí,
a tak se v tom ráchám.
Jak až srdce někdy zbrkle blázní,
zeptej se všech obtěžkaných větví.
Co je tíží? Kdo je tolik tíží?
Kdo až márám přízná, že své srdce klíží, klíží.
|
