Zlaté zdi nebeské
Klidně sráží pohledem celou zatemělou planinu.
Dvě oči, podobné žhavým uhlíkům, čekaji, až vyjde severní hvězda.
Okřidlený Synthanagon, anděl, letici smrtelným větrem z
bezoblačné oblohy ohlašuje silným volánim válku. Paprsky začínaji pálit.
Neslyšná křídla rozdráeávají noc, andělé smrti se vynořují z oblohy.
Trnitý listy a ostnatý větve se pnou vzduchem až vysoko nahoru.
Útočníci z bran, vykládaných perlami, teď čekají na znameni...
Vidí nyní jeho hvězdu planout a povstávat ve znamení jediného z čísel,
bezmezně se odevzdali znameni, zlatých zdi nebeekých.
Jsou dávány povely k útoku, jsou slyšet z hlav války.
Řev je zvukovým signálem, a zdi burácejí, pak leti.
Meče jeou taseny v bezhlučných letkách, nad zdmi ze zlata.
křídlení andělé smrti sestupují, jsou jich statisíce kolem,
Teď nebe prožívá svuj poslední zápas se smrtí.
Posvátný oltář života a smrti, Apharamos ho zlatým klíčem otevírá,
loupí v jeho svatém vnitřku, a všechno schovává, teď onanuje na trůnu ze zlata.
Třískající perutě se rozptýlí po palácích a ulicích, vítěznou kořist berou,
probodávají kopím bestii, teď plivají na skalp Boha. |
Bathory:
Bathory:
Bathory:
Bathory:
